Za necelé 4 měsíce zhubl 17 kg

Na dobu, kdy jsem vážil 85 kg již nostalgicky vzpomínám. S přibývajícím věkem přibývala i kila.
Vrcholu jsem dosáhl po dvou dovolených s vnukem, kterému jsme dopřáli all inklusive. To jsme neměli dělat, protože jsem se tímto dostal na 112 kg.

Pokoušel jsem se něco stím udělat a začal dietu a hubnutí. Bylo to bez úspěchu, protože mi chyběla pevná vůle. Mám totiž rád jídlo. K úbytku váhy mi nepomohlo ani to, že třikrát týdně intenzivně hraju stolní tenis dvě až dvě a půl hodiny.

„Do tvrdé reality mě postavil až verdikt lékaře: nemocné srdce, zhubnout! To už šlo do tuhého.“

Do tvrdé reality mě postavil až verdikt lékaře: nemocné srdce, zhubnout! To už šlo do tuhého. Moje paní sehnala čirou náhodou vizitku výživového poradce a tak jsme se seznámili s panem Petrákem a začal jsem hubnutí.

Nebylo to jednoduché a hubnutí už začalo tím, že jsem musel vyšplhat až do čtvrtého patra, byla to fuška a už tehdy mě napadlo, jestli to nevzdám, ale nakonec jsem si řekl,jdu do toho! Tak to všechno začalo: cíl 95 kg, prý je to možné,ale…. To „ale“.

Když jsem dostal do ruky první jídelníček, neměl jsem z toho ten nejhorší pocit ani radost dokud jsem si nepřečetl, že musím vypít nejméně 3 litry tekutin denně. Nechtěl jsem tomu věřit, že je to možné a že to zvládnu. Nakonec se to povedlo, ale musím se přiznat, že toto byl pro mě ten největší oříšek.
Změnil se mi i celý život. Najednou jsem musel dodržovat čas na jídlo a pití, naše nákupy se radikálně zaměřily na zeleninu (to byl v jídelníčku oříšek pro pana Petráka, protože užívám warfarin), jogurty, knackebrot, žitný chleba, ovoce apod. Nejodpornější ale je pití 3 l vody denně. 

Pro moji paní nastalo období odměřování a vážení poživatin – bez váhy ani ránu. První fáze byla dosti krutá, protože hubnout jsem začal v listopadu a přede mnou byly Vánoce, které si bez kapra, salátu, vánočky a jiných dobrot neumím představit. Ale vše to s šamanem Petrákem dopadlo dobře a užil jsem si.

„Své pocity neumím dost dobře vyjádřit – byl jsem velký pesimista, ale když váha šla opravdu dolů, lépe se pohybuji obléknu i dříve odložené „malé“ šatstvo, mám z toho radost.“

Své pocity neumím dost dobře vyjádřit –byl jsem velký pesimista, ale když váha šla opravdu dolů, lépe se pohybuji obléknu i dříve odložené „malé“ šatstvo, mám z toho radost. Potěší mě, když mé okolí říká, že jsem zhubnul, ale nejsem rád, že někteří se mě ptají, jestli nejsem nemocný. Dnes stojím před vytčeným cílem 95 kg a připravuji se na závěrečnou udržovací fázi a zároven přemýšlím o tom jak a čím posílit pevnou vůli, abych své stravovací chtíče udržel na úzdě a mohl se nejen podívat na obyčejné normální jídlo.

Věřím, že podle ujištění pana Petráka si váhu i do budoucna udržím (když budu dodržovat zásady správného stravování) a budu na něho s úctou vzpomínat.

Pan P.